Sargasso Haven

​Vernisáž výstavy: 15. října od 18 hod.

Křest katalogu a komentovaná prohlídka: 5. listopadu od 18 hod.

Výstava: 16. října - 20. listopadu 2024
kurátorka: Martina Mrázová

​

Obrazy zaplavují organické struktury připomínající rostlinné formy či inkoust hlavonožců, který se rozpíjí v průzračných mořských vodách. Výhonky abstraktních struktur si pomalu podmaňují celou obrazovou plochu a podobně jako černý sliz v japonských anime v nás vyvolávají pocity nejistoty a snad i nebezpečí. Z tmavých skulin podobných jeskyním se někdy vynořují hadovitá těla murén s hrozivě rozevřenou tlamou, jindy se hmota barvy formuje do podoby mrtvých korálů či přízračných květin, které nikdy nespatřily sluneční světlo. Za hustou clonou odpočívá hybridní bytost s hlavou srny a tělem člověka, které amorfní hmota poskytuje bezpečí, výživu i informace. Lidské ruce jako zhmotněný symbol dotyku tedy v tomto provázaném ekosystému představují jen jednu z možných forem komunikace a sdílení, avšak skutečným prostředníkem mezi bytostmi různého druhu je ona vazká hmota barvy. 

 

Pro výstavu, jejíž název odkazuje k legendami opředenému Sargasovému moři, se stala určující fascinace rostlinnou říší – morfologií a strategiemi přežití různých biologických druhů. Posthumanistické vědomí provázanosti biosféry, úvahy o více-než-lidském světě i motivy hybridních bytostí transformuje Pavel Příkaský do zvláštního světa maleb na pomezí fantazie, mytologie, prehistorie a dystopické budoucnosti, v nichž ohledává alternativní environmentální modely a nové podoby lidství. 

—---------------------

Pavel Příkaský (* 1985) je především malíř, médium malby však neustále překračuje. V jeho výstavních projektech se spojují současná environmentální témata s archaickými i mytologickými aspekty, často přitom čerpá i ze světa současné vědy. Jedním z ústředních témat Příkaského maleb je fluidita, která se projevuje nejen v malířském provedení, ale také v prolínání zvířecích či hybridních bytostí s plošnými abstraktními strukturami. Malbu vnímá jako živoucí proces, který se někdy z obrazů přelévá i do okolního prostoru, ať již čistě malířskými zásahy na stěny galerie, nebo v podobě vosků, objemových gelů či textilií. Textilní vlákna obrazy mnohdy navzájem propojují a „vyživují“ nebo jako proudy barev tryskají z obrazové plochy na podlahu galerie.  Vedle samostatné tvorby tvoří Příkaský od roku 2013 často i ve spolupráci s multimediální umělkyní Miroslavou Večeřovou. Díla Pavla Příkaského jsou zastoupena v řadě soukromých i státních sbírek.